Kdybych o Rekonstrukci státu slýchal jen z médií, asi bych si myslel, že jsou to neústupní radikálové vedoucí nesmiřitelný boj s poslanci anebo cyničtí zákulisní manipulátoři, kteří v kuloárech protlačují různé postranní úmysly a záliby politiků. Zaskočilo mne proto, když od nich přišla tato nabídka: sháníme někoho, kdo by informoval poslance o zákonech na sjezdu Starostů a nezávislých. Přihlásil jsem se sice mezi ambasadory projektu, to jo, ale čekal jsem, že budu nanejvýš rozdávat na ulici letáky, balit obálky, klikat grafiku nebo přinejhorším vařit kafe.
Vstávám tedy v sobotu ráno mírně nervózní z toho, že mi ten den budou nadávat do stalkerů a svoloči (jak to dělá s oblibou jeden nejmenovaný poslanec ČSSD), předhazovat, že chceme zničit zemi (starostové z ODS), nebo že dělám PR Andrejovi Babišovi (poslanec KDU-ČSL). Věděl jsem, že z účasti ambasadora na sjezdu ANO byla velká aféra, a že na sjezd ČSSD nikoho z Rekonstrukce státu pro jistotu nepustili s výmluvou, že tam nevládní organizace nesmí (později se bohužel ukázalo, že to tak úplně nebylo).
Naštěstí to v sále pražského hotelu, kde se STANisté slétli, vypadalo mnohem nadějněji. Asi díky velikosti STANu nešlo o sešlost v obřím kongresovém sále, kde hřímají rozčílení politici desetkrát zvětšení na plátna a obrazovky. Navíc STÁNek v rekonstrukční žluté, která je pro mnohé poslance prý už rudým hadrem, stál hned vedle registrace účastníků, takže se naší „nalejvárně“ dalo těžko vyhnout.
Těžko říct, jestli je to krátkou dobou v nejvyšší politice, ale sjezd pod STANem opravdu působil otevřeně. To se netýkalo jen mne a dalších tří dobrovolníků kolem Rekonstrukce státu, ale i zástupců dalších stran. Ostatně strana je ve fázi námluv, takže kolem nás chtíc nechtíc museli proplout předsedové TOP09 i ODS.
Ačkoliv jsem se našprtal na to, že senátoři a poslanci mi budou klasicky předhazovat, jak nemůžeme vůbec rozumět zákonům a nechápeme realitu politiky, tak to dopadlo opačně – o zákonech se se zájmem bavili. Je sice možné namítnout, že v rekonstrukční agendě jsou dva zákony, které do sněmovny jako první navrhli poslanci za starosty (Jan Polčák a Jan Farský) a opozice navíc nemusí mít vrásky z toho, jestli se nějaký zákon přijme nebo ne, takže STAN nic neriskuje, ale na sjezdu bylo poměrně sympatické, jak s námi debatovali i ti, kteří se k závazku nepodepsali nebo ti, co prostě některé zákony odmítají.
Například senátor Zbyněk Linhart písemně ani jeden zákon nepodpořil – prý takovéto písemné závazky nerad – ale se zákony podle svých slov ztotožňuje. Na druhé straně senátor Vosecký (STAN), který se v před volbami zavázal všechny rekonstrukční zákony podpořit,, nesouhlasí se současnou podobou zákona, který rozšiřuje pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu na obce a státní firmy. Když přišla řeč na zákon o státním zastupitelství, začal nám vysvětlovat, že se tím posílí moc státních zástupců a vytvoří se tak čtvrtá moc ve státě. Ale na konci debaty nás pozval, ať se přijedeme podívat na případy nespravedlivě stíhaných v jeho regionu.
Předseda hnutí Petr Gazdík se u nás zastavil, protože se aktivně věnuje poslední podobě zákona o střetu zájmů z dílny ČSSD. Nabídl nám osobní schůzku, protože zvažuje, že pro jistotu podá vlastní novelu, kdyby se vládní návrh nepodařilo prosadit.
Během debat s dalšími starosty se potvrdilo, že mají stálé obavy z dopadů zákona o NKÚ na malé obce i ze zákona o zveřejňování smluv svého stranického kolegy. Na druhou stranu působí v řadě obcí, které ke zveřejňování smluv a dalších informací přistoupili dobrovolně. Především rozšíření pravomocí NKÚ bude problém, protože Senát, kde se to starosty s malým „s“ jen hemží, může při změně ústavy poslance přehlasovat.
Musím přiznat, že většinu času jsem se hrdinně schovával za foťák a argumentaci jsem nechal na dalších ambasadorech: Jiřím Brůžkovi, Petru Bouškovi (který přežil sněm ANO i s nohou v sádře) a Romanovi Šemíkovi. V záloze potom stál Josef Karlický, právník z Frank Bold, neziskové organizace, která je členem Rekonstrukce státu. Nebýt Rekonstrukce, v životě by mě nenapadlo jít za nějakým politikem diskutovat zákony, nebo úspěchy v hokeji, ale na tomhle sjezdu jsem měl pocit, že je to vlastně docela normální.